Někdy se nám stává, že jsme tak ponořeni do práce nebo do svých úvah,že prostě nevnímáme okolí. Na první pohled to vypadá chvályhodně, ale my můžeme přeslechnout něco, co je pro nás důležité. Dnešní úplně poslední cvik by měl zlepšit nejen naše soustředění, ale i naše okrajové, periferní vnímání. Slyšené se tak lépe zaznamenává v našem mozku.

Možná vám to přijde divné, ale většina z nás neumí správně dýchat, což oslabuje náš imunitní systém, my jsme unavenější a méně odolní proti vnějším vlivům. Navíc nás i namáhá delší soustředění.

Že by to vyřešilo jedině dýchání, se zdá skoro neuvěřitelné, ale je to tak.

Tentokrát si promasírujeme fyzicky páteř a rozproudíme si energii v meridiánech, což jsou energetické dráhy našich vnitřních orgánů, známé v tradiční čínské medicíně. Takže konec teorie a do toho!

Náš takřka nekonečný příběh se pomalu chýlí k závěru. S koncem školního roku ukončíme tento seriál a v průběhu prázdnin se omezíme na informace o probíhajících aktivitách, abychom pro vás od září připravili nový cyklus a názvem Abeceda zádrhelů, čili od A do Z. Chtěli bychom tu společně s Bolkem navrhnout nejběžnější řešení (včetně působení kamínků) různých stavů a neduhů, které nám ztrpčují život. Nechci být falešným prorokem, ale mám dojem, že se bude líbit stejně, jako kineziologická cvičení. Jen doufám, že se mezitím cviky naučíte používat nebo si na ně v uzlových situacích vzpomenete, aby vám mohly opravdu účinně pomoci.

A co ten dnešní? Připraví nás na letní sportování a navíc zlepší naše soustředění v parných dnech. Takže jdeme na to a zopakujeme si dvě nutná zaklínadla k tomu, aby tyto cviky obecně byly co nejúčinnější: soustředění a dýchání jsou tím velkým tajemstvím.

Býváte k večeru celí ztuhlí ze sedavého zaměstnání nebo sedavé činnosti? Nabídnu vám cvik, který mimo toto zlepšuje naši jemnou motoriku, protahuje a energetizuje. Hodí se i jako skupinové cvičení, odbourává stres a zvyšuje naši vitalitu. Pro děti ve třídě je to geniální zpestření, když sleduji, že pozornost polevuje. Navíc nám tohle cvičení zlepšuje písmo, což taky není k zahození.

Určitě se vám to už taky stalo. Tenhle cvik je totiž o mně snad ze všech nejvíc. Cítíme se otupělí a na nějakou tvořivost nám nezbývá ani pomyšlení, natož sil. Ale ona se po nás žádá, v tom je ten průšvih! Kde na to vzít energii a nekrást? Dovolím si poskytnout funkční návod.

Máte pocit, že poslední dobou nějak hůř vidíte? Nebo máte prostě večer unavené oči tzv." z počítače" nebo dlouhým řízením auta? Dnešní cvik je tedy zřejmě zrovna pro vás.

Občas se nám přihodí, že slyšíme něco hodně nepříjemného, něco, co bychom rozhodně slyšet nechtěli, co nás emocionálně zraňuje, nebo se nás to prostě pořádně dotýká. Dnešní cvik bude zaměřen na to, abychom se s tím naučili s přehledem vyrovnávat. Znáte to, některým lidem prostě pusu nezalepíme...

Ten, kdo má potíže s tím, aby dával najevo své emoce, protože mu bylo výchovou vštěpováno, že "chlapi nebrečí", nebo "silná osobnost nemá žádné city", si zpravidla ubližuje tím, že si zadělá na různé psychosomatické potíže. Problém je ale v tom, že působení vzorů dospělých bývá zpravidla natolik silné, že se s tím dá jen tak vůlí dost obtížně něco dělat. Poradíme vám cvik, který pomůže vaše "zaseklé" emoce uvolnit. Máte odvahu? Tak vzhůru do toho!

Ten dnešní cvik bude kapku podobný strečinku, ale jeho energetické důsledky padají až na vztahy, strachy, negativní očekávání a tak podobně. Tak ať vám to v soukromých i pracovních vztazích klape a nezapomeňte pravidelně cvičit!

Stres, to je věčné téma. Do stresu se dostaneme, ani nevíme jak. Určitý stres je pro nás pozitivní jev. Vyprovokuje nás k aktivitě, vytvoří nám zdravé napětí. V malém množství může působit jako lék, ovšem jako každý lék má celou řadu vedlejších účinků. Potíž je v tom, že málokdo z nás prožívá právě tu optimální dávku stresu. Většinou je ho moc a my s ním neumíme správně zacházet. Někdy je ho málo, a to je taky problém, protože pak si ho vyrábíme "ber kde ber".

Toho, kdo umí se stresem zacházet, vnímáme jako vyrovnaného člověka. Většinou říkáme, že je v pohodě a je nám s ním dobře.

Chtěli bychom to umět, že? Nabídnu vám jednoduchou korekci. Tentokrát nebudeme cvičit, jedná se jen o sezení a dýchání.

Máte pocit, že se nějak špatně soustředíte? Ne a ne vám to myslet tak, jak má? Zapomínáte víc, než je zdrávo? Možná je to tím, že se jste v dětství uhodili do hlavy. Ne, nežertuji, vinno je tzv. lebeční dýchání. Lebeční kosti nejsou spojeny navzájem pevně, jak jistě víte, ale tzv. švy. Toto spojení je pružné a umožňuje tzv. lebeční dýchání. Po úderu do hlavy může být toto lebeční dýchání narušeno a je na problémy se soustředěním a s pamětí zaděláno. Jak si v tomto případě pomoci? Přečtěte si následující cvik:

Už se vám stalo, že jste se při nějakém jednání cítili nesví, nevěřili jste si a kvůli stresu jste nemohli použít všechno, čím normálně v klidu dispomujete? Nadávali jste si pak doma, že to přece bylo tak snadné, jak jste na to jen mohli zapomenout? Je jasné, že na vině takového selhání je nadměrný stres. Ale není to do takové míry nutné, dá se tomu úspěšně čelit s pomocí jednoduchého cviku.

Máte někdy pocit, jako by vaše chování nebylo tak úplně rozhodné, sebejisté, nebo vám při rozhodování naopak chybí srdíčko, city? Každý z nás má svoji mužskou a ženskou polovinu, to asi není nic nového. U někoho převládá mužské jednání a chování, u někoho zase ženské bez ohledu na jeho skutečné pohlaví.Záleží to na tom, která polovina mozku má právě navrch. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se obě mozkové hemisféry doplňovaly a navzájem spolupracovaly. Jak toho dosáhnout? Zkuste to třeba prodýchat.

Máte problém s vnímáním čteného textu, když jste unaveni? Vnímáte jenom písmenka a dá vám práci se soustředit na jejich smysl? Ideální je dát si v tuto chvíli pauzu. Jenže ono to vždycky nejde. Jsme uprostřed důležitého jednání, přednášky a musíme ještě nějaký čas vydržet. Dnešní cvičení by nám v tom mělo pomoci. Jedná se totiž o cvik, který pomáhá propojit obě hemisféry našeho mozku, aby harmonicky spolupracovaly.